Exkluzivní rozhovor - my dvě a čas - Jana Vyvlečková
Vyberte stránku

Konečně se mi podařilo zastihnout moje současné já.  Seznamte se, prosím. Představuji vám Janču Vyvlečkovou – trojnásobnou maminu, která si udělala pár minut čas a svolila, že mi odpoví na pár otázek, které se jí chystám položit už pěkně dlouho. Jenže znáte to, pořád se mi vyhýbala nebo se vymlouvala. Ale dnes to klaplo, a tak vám přináším exkluzivní rozhovor budoucího já s tím současným. 

Jani, někde na facebooku jsem se dočetla, že prožíváš zrovna nějaké plodné období. Co si pod tím mám představit?

Máš pravdu. Je to tak. S tím, jak starý rok předal svoji vládu roku novému, tak se u mě začaly rodit nápady jeden za druhým, až je nestíhám ani všechny zachytit a zapsat, natož realizovat. Vlévá mi to takovou čerstvější krev do žil.

A nemáš strach, že tě všechny ty nápady, skvělé myšlenky a plány zahltí a nakonec zůstane zase jenom u těch nápadů a „skutek utek“, jak se říká?

Představ si, že nemám. Vím, že na všechny určitě nedojde. Na to nemám ani kapacitu. Ale nebráním se tomu, aby ke mně přicházely ledajaké nápady, protože z vlastní zkušenosti už vím, že nikdy nevíš, co z jednoho semínka může nádherného vyrůst, pokud se tomu dá pozornost, péče a vše, co potřebuje k životu.

Jak si teda vybíráš, čemu se budeš věnovat, které to semínko budeš opečovávat?

To je jednoduché. U mě je to otázka priorit. V těch mám jasno. Vím, co je pro mě v životě důležité, co mi dává smysl, čemu se chci věnovat, a tak to není potom už složité rozhodování.

Aha, tak to jo. A myslíš si, že za to tvoje plodné období může opravdu předání moci starého roku novému? Nebude v tom ještě něco jiného?

Tys to prokoukla. To víš, že to není jenom v tom. Kdybych ale měla být upřímná, tak to by byl dost dlouhý seznam všeho možného i nemožného, co stálo za tím, že toto plodné období nastalo. S tím tě ale nechci momentálně zdržovat. V tuto chvíli můžu říct jednou větou asi tolik. Uzrál ten správný čas.

Jo, a ještě něco. Samozřejmě, že jsem tomu šla naproti. Nečekala jsem, až mi nápady samy začnou padat do klína. Během kurzu Vytvořte si psací návyk za 21 dní, do kterého jsem se v lednu přihlásila, jsem měla možnost zajít na rande s múzou a plnit nejrůznější výzvy. A potom se začaly dít hotové zázraky.

Představ si to. A nechtěla bys prozradit něco ze svých plánů nebo nějaký nápad, který by stál za to?

Jsem ráda, že se mě na to ptáš, že se mohu o to s někým podělit. Já jsem se totiž rozhodla, že bych ráda podporovala ostatní mámy (nejen na mateřské) v tom, aby si čas se svými dětmi užívaly naplno, aby ty společné chvíle s dětmi byly prostoupeny láskou, radostí, kreativitou a lidskostí.

A proč sis vybrala zrovna tento nápad?

Protože to je to, co mi přijde v životě důležité. Vztah mezi rodiči a dětmi, vztah mámy a dětí. Děti se rodí do náruče mámy. Tam to všechno začíná. Však víš sama, jsou toho přeci plné knížky o vývoji dítěte, jak jsou důležité první dny, týdny, měsíce i první roky života, jak se v tomto období utváří náš vztah ke světu, k druhým i k sobě.

A mě dává smysl věnovat se právě tomu základnímu. Jít ke kořenům. To máš jako s domem. Mohla bych měnit ty děravé tašky na střeše, když do domu zatéká, ale nic by se nezměnilo v tom případě, kdyby byl celý dům podmáčený, zdi nasáklé vodou, všude v domě by bujela plíseň.

Lépe položit nové základní kameny na suché, pevné půdě a vystavit dům nový. Nemyslíš?

Co konkrétně pro to hodláš udělat?

Tak to je otázka na tělo. To si budu muset nějak dobře zformulovat, aby to i pro ostatní bylo srozumitelné.

Můžeš mi dát chvilku?

Beze všeho. Jen se pusť do formulací. Budu se těšit na výsledek za chvilku.

Už to mám. Doufám, že to bude jasné.

Rozhodla jsem se:

  • Šířit myšlenky, které podporují vzájemný vztah mámy a jejich dítěte. Vztah, který je utvářen pochopením, porozuměním. Je sycen radostí, kreativitou a lidskostí.
  • Sdílet nejen svoje, ale i zkušenosti druhých, které mohou napomáhat krásnému vztahu, ve kterém budou spokojené jak děti, tak i samotné mámy.
  • Posílat inspiraci do všech koutů světa, aby se dostala k těm, které zrovna budou potřebovat podpořit, povzbudit. Protože jak víme všichni, tato mise je sice nádherná, ale také může být i velmi náročná.
  • Vytvořit prostor vzájemné podpory, prostor pro sdílení našich zkušeností s mateřstvím, rodičovstvím.

To zní dobře. A jak to budeš dělat? To budeš chodit od vesnice k vesnici, od města k městu a vytrubovat ty myšlenky, zkušenosti, inspiraci do světa? Nebo jak? Nebudou tě z toho bolet nohy?

Dobrá otázka. To víš, že nebudu chodit od města k městu, nebudu mít u sebe bubeníka ani trumpetu. V 21. století by se mi nejspíš vysmáli. A tak do začátků budu využívat technologie, které dnes frčí. Díky internetu se tyto myšlenky mohou šířit mnohem rychleji a budou mít větší dosah. Už jsem na tom začala i pracovat, vytvářím si webové stránky, začínám psát blog, založila jsem si svoji fanpage na facebooku, a taky chci založit uzavřenou facebookovou skupinu pro sdílení.

Takže z toho mě bolet nohy nebudou. Spíš mě bude bolet za krkem, jak budu vysedávat u PC. Ale to beru jako úděl toho, že když se člověk do něčeho pustí, tak to něco i stojí.

A na to všechno budeš sama?

Ty mi pokládáš jednu lepší otázku než druhou. Snad umíš číst i myšlenky. Právě jsem totiž ještě chtěla dodat, že v tom rozhodně nehodlám jet sama. Budu totiž nesmírně vděčná za každého, kdo se bude chtít přidat, kdo bude chtít svojí zkušeností nebo znalostí, svým umem přispět k této vizi, protože mu to také dává smysl. A tak kdybych mohla, tak bych ráda vyzvala každého, kdo to cítí podobně, aby se připojil.

Rozumím tomu dobře, že ti, kteří chtějí přiložit ruku k dílu, se mají hlásit u tebe?

Jo, přesně tak. Klidně mě mohou kontaktovat mailem na info@janavyvleckova.com, přidat se do skupiny, kde mohou sdílet svoje zkušenosti, co jim funguje nebo pokud jen sympatizují, mohou mi pomoci sdílet a šířit myšlenky dál. To nic nestojí.

Tak fajn. Musím říct, že jsem ráda, že sis dnes na mě udělala čas. Ani jsem nepočítala s tím, že se toho dozvím tolik. Jde vidět, že jsi o tom přemýšlela a je z toho cítit, že ti na tom záleží. Nepletu se?

Je to tak. Taky jsem ráda, že jsi mě vyzpovídala a mohla jsem tak představit světu svůj záměr. Díky ti za to.

Není zač. Tak mi nezbývá než ti popřát, aby toto semínko vyrostlo v nádhernou květinu, která bude těšit všechny, kteří k ní přivoní nebo kteří jen půjdou kolem.  A hodně sil i posil!

Díky. Hodně sil bude potřeba určitě a posily taky. Už teď se těším na to, jak se to bude utvářet a vyvíjet.

To já taky  a jsem zvědavá, jak se ti bude dařit. Mohla bych tě za nějaký čas zase odchytit, abys mi poreferovala, jak se věci mají?

To víš, že jo. Moje budoucí já bude mít vždycky výsadní právo a přednost před ostatními redaktory z prestižních časopisů, kteří by si přáli rozhovor se mnou. Ty jsi o rozhovor stála totiž jako první a na to já nezapomínám.

Děkuji ti za něj. Už teď se těším na další.